Setkala jsem se s "holčičí" šikanou u své dcery. Začalo to někdy ve třetí třídě, kdy jako dyslektička, dysgrafička a dysortografička prostě nestíhala ostatní. Smála se jí celá třída, s paní učitelkou včele. Smutný příběh. Dceru jsem dala do jiné školy. Tam byl pár let klid, ale asi v sedmé třídě to začalo znovu, ne však kvůli výkonu a známkám. Bylo to takové to - ona o mě řekla, že... a přitom to není pravda a teď se mnou nikdo nemluví... a nadávaj mi, a píšou o mě hnusný věci, co nejsou pravda... v těchto intencích. Řěšilo se to s třídním, děti sice chápaly, že je to špatně, ale stádo si holt nemohlo pomoct. Tenkrát se to vyřešilo přestupem dcery do paralení třídy v téže škole. Na střední škole se už nikdy nic podobného neopakovalo a to je v převážně holčičí škole.
Myslím, že pro každého učitele je to velký oříšek k řešení, ne každý to umí uchopit za správný konec. Hodně záleží i na dětském kolektivu, jaké je konkrétní složení, prostě ve hře je hodně proměnných a neexistuje jednoduché univerzální řešení.
Setkala jsem se s různými přístupy učitelů, ale zásadní efekt vedoucí ke zlepšení neměl žádný.