Tak nějak moc ne, už roky. Otce jsem roky neviděla, ani mě to nemrzí, konec manželství rodičů byl řekněme dramatický.

S mámou jsem se roky snažila udržovat zdvořilý vztah, byla to místy dost fuška a k ničemu, jak jsem zjistila o víkendu - ječela na mě, že ONA je matka a já dítě a já jí prostě budu poslouchat (je mi 33 a od 18 bydlím sama). Dovolila jsem si odporovat jejímu stanovisku, že svým dětem ZÁSADNĚ nevolá, a neuznala jsem její pseudoargumenty. Po tom zážitku mám jasno.

S bráchou jsme si myslím rozuměli, když mu bylo kolem 20, poslední roky jsme se odcizili, ačkoli nevím proč. Pokoušela jsem se i přímo zeptat, pokaždý mi řekne, že je všechno v pořádku a pak na mě další rok nemá čas.

Se ségrou jsme byly na kordy roky, poslední asi 2 roky se to pořád zlepšuje, jsem ráda. Zjišťujeme, že naše rozpory způsobovaly patrně dezinformace a intriky jisté nejmenované osoby, která odmítá telefonovat.

Celý to nějak nechápu a nemůžu říct, že by mi to bylo fuk. Ale už na to kašlu,hlavně ti netelefonující maj u mě asi utrum.