Každý to snaší jinak, já byla ráda, že jsem do práce nastoupila co nejdříve. Byla jsem od začátku na rizikovém, i když nebyl důvod, ale nechtěla jsem nic podcenit. Samo nic se nemá uspěchat, musíš se na to cítit. Já jsem se návratu do práce bála jako čert kříže, jak se mám chovat, dokážu se ovládat, jak se mnou budou ostatní mluvit, nebudou se mi vyhýbat. Na druhou stranu jsem věděla, že mi to může hodně pomoci. Trénovala jsem sebeovládání návtěvami příbuzných a kamarádek. Ano zprvu to nebylo lehké, nastoupila jsem před vánoci. Stalo se mi,že mi lidé co o mém neštěstí nevěděli přáli k brzkému porodu, to bylo opravdu kruté. Pro ostatní je to taky moc těžké ani oni ani my jsme na tu situaci nebyli připraveni a tak člověk neví jak se zachovat. Teď už je to lepší, v práci se směji, doma pláču.