Anno, já se bojím, že je to dost jinak. Spíš možná úhel pohledu a zvlášť ty profesní bývají poněkud nakřivo. Takže další neber jako útok, nebo shazování těch žen, ale většinou si říkám, že přesně tohle se dalo čekat, bylo tam dost indicií, které naznačovaly, že konec nebude pohádkový.

Dost žen se honí za nějakým alespoň trochu přijatelným kusem, mnohdy s tikajícími biologickými hodinami za zády, vem, kde vem. Chápu, že skoro není kde brát, chápu i to, že se najde dost mužů, kteří zneužijí té situace, ale na můj vkus jim stačí opravdu málo, aby přesvědčili o tom pohádkovém, šťastném konci a pak selhává antikoncepce, záhadně praskají kondomy, nebo se muž účastní na plození s plným vědomím toho, že nechce a nebude nést následky - tedy na dítě nebude platit, protože nebude z čeho a nenechá se omezovat v rozletu. Nemá smysl označovat viníka, ale oběť je známá - je to dítě.

Dřív byl muž dokopán do sňatku, ne že by se mi líbilo řešení, které omezuje svobodu rozhodování, ale svobodné rozhodování sebou vždy nese i zodpovědnost za rozhodnutí, bohužel není moc a síla, která by právě z muže tu zodpovědnost vydolovala.
Dědění, nebo nedědění je vpodstatě prkotina, skutečně majetní muži si to ošetří po právní stránce, ti ostatní nejen že nic nezanechají, ale ani neposkytnou tu otcovskou lásku.
Zřejmě se společnost bude muset vypořádat s tím, že je zkrátka nedostatek zodpovědných mužů, vhodných k založení a udržení rodiny a bude li přibývat tahanic o majetky, ať už ve formě výživného, nebo dědictví, bude přibývat i kliček, jak práva takto narozených dětí obejít.

Takže ano, větší tíha bude zase na ženách za takové rozhodnutí. Není to správné, samozřejmě, ale je to realita.
Bývalo to jednoduché, stačilo počít a muž byl do sňatku dokopán a i když později došlo k rozvodu, práva dětí a manželky byla nezpochybnitelná.