úplně ve všem. Moje matka vidí všechno jen černobíle nic mezi tím neexistuje. Všechno odsuzuje, nemá pro nikoho pochopení. Celý den jen řeší kdy půjde do důchodu a neustále mě nutí do toho si dělat víc a víc dětí a přitom nepohlídá ani jedno, celý den jen čte bulvární plátky jako je Blesk a Aha a dokonce věří tomu co tam píšou. No prostě má tak odlišný pohled na svět, že já v její přítomnosti šílím. Je to asi tím, že se bojím, že jednou budu stejná jako ona. Myslela jsem si, že nás sblíží moje děti, že když budu sama matka, tak lépe pochopím a budu si jí víc vážit. Ale naopak mateřství mi ještě víc otevřelo oči a zjištění, že moje mama je tak slabá a jednoduchá mě ještě víc odrovnalo. Je to hrozný co píšu, ale prostě já jí bohužel nemám ráda a dokážu si to přiznat.