Filozofie líného rodiče funguje spíš až u větší tlupy, min. 2 děti, nejlépe 3 a víc. Moje děti si chvíli dokáží hrát samy, chvíli si hrají spolu (tou chvílí myslím tak asi půlhodinu). Dcera si momentálně hraje, že jde do školky, na krk si pověsila obrovské korále, v ruce má kufřík se zvířátky, ve druhé pytlík na papuče a chodí tady kolem dokola . Právě jsme se vrátili z mateřského klubu, takže po hodinovém programu s dětma si takhle chvilku vyhraje. Ráda si hraje se zvířátky, plyšákama a panenkama, ale i se stavebnicema, autama a vlaky, listuje knížky, vytáhne si xylofon nebo rumbakoule, "hraje" a zpívá. U syna to samé, ten jen "nepanenkuje".