Moje děti se naštěstí zabaví, ale taky to musím korigovat (řekněme tak čtvrtinu času).
Střídám intenzivní činnost s absolutní cochcárnou.

– Třeba je posadím, zahraju divadlo a pak pustím do oběhu loutky. Pak hrají ony (a nutí je to mluvit).

– Nebo mám pro ně různé pracovní listy – třeba dokreslují obrázky, hledají cestu z bludiště, počítají obrázky, cvrnkají tužkou... Pak je zas naprosté volno.

– Čteme pohádku a pak hledáme nějakou související aktivitu (přečtu Růženku, vystřihneme z katalogu obrázky růží, pustíme na Youtube kus Čajkovského baletu a písničku z Disney verze, zkusíme walz před zrcadlem – samozřejmě po kouskách, mezi tím absolutní volno). Pak se dobrovolně sápou po knížkách a samy si vyprávějí pohádku po svém.

– Mají k dispozici různé nástroje, takže s chutí dělají rambajz.

Ovšem taky dost čučí na pohádky (většinou cizojazyčné) – podporuji tak druhý jazyk, který slyší méně často. (Takže mám alibi )