Holky a taky mě štve, že si kdekdo potom pomyslí, že mám doma "přechoulostivělé" dítě či jak se to řekne, že ho pořád držím doma, nikam nechodíme, neotužuju ho apod. a proto je nemocný - bohužel tohle jsem už slyšela od kolegy, že to v práci jedna "skvělá" kolegyně o mě roznáší....tohle mě taky štve. Ale to vůbec NENÍ PRAVDA!!!
Dojanko, vždyť víš, že pořád píšu, jak chodíme s klukama ven, minulý týden jsme byli v sobotu a v neděli okolo hodiny a půl na prochajdě - pořád v pohybu. Kluci jsou zvyklí obrážet různá hřiště, Béda na motorku, pořád samé procházky lesem k jezírkům, jak jsem psala na podzim.... - jakmile bude zase teplo. V létě se plácají na dvorku, manžel staví, takže tam máme písek, míchačku - Béda věčně umazaný, jak si hraje - prostě sama jsem ráda, že jsou oba kluci takoví. Prostě rozhodně oba nejsou žádné "chudinky".
Ta kolegyně má totiž "krátkou paměť" - ona má taky dva kluky podobně staré jako ti moji, my jsme byli plus-minus spolu na mateřských. Ten její starší syn byl to stejné jako Béda - ona věčně na ošetřovačkách, kluk samé angíny, záněty nosohltanu (to má nějaké chronické či co). A ona už "zapoměla", jak s ním pořád bývala doma. Má veliké štěstí, že její mladší synek (v prosinci měl 5 let) je zdravý jako řípa, vůbec není nemocný a to chodí do obrovské 6titřídní školky přímo v centru města a opravdu absolutně není nemocný. Ale na mě si dovolí takové kecy
No nic, asi se na ni mám vyprdnout, co??
Ach jo, to se tady zas vykecávám, já vím.....manžel si šel lehnout po té noční, Jindra se obléknul a šel na chvilku ven a dívám se, že Bédík tady na gauči usnul, je pěkně zabalený pod peřinou - tak to jsem ráda, spánek taky "léčí".