Už jsem tak zdeformovaná vlastními dětmi, že první, co mě napadlo:

Ještě je vidět podlaha, to je dobrý .

U nás to došlo až na to, že o svůj pokoj přišly, prostě jsem je sestěhovala do jednoho holopokoje se čtyřmi matracemi...

A výsledek? Nechápu jak a z čeho, ale ten binec je tam opět . Vlastní pokoje jim nechybí, i když ta jedna nejdřív spáchala několikahodinovou hysterickou scénu a pokoj odmítla opustit. Kupodivu ani ona na návrat nespěchá .

Tvé zoufalství chápu, radu nemám, já bych ráda, aby věci měly své místo, kdysi jsem se lepila i s těmi obrázky na krabice, uklízení všelijak zjednodušovala....ale už jsem to vzdala....nejhorší je, že nefunguje ani zákaz návštěv, nechození ven....jediný, kdo je z toho všeho pološílený, jsem já .

A tatínek tomu zrovna nepomáhá, kde mu co upadne, tam to zůstane....On je ochotný vyluxovat, vytřít, ale podmínkou je, že bude vidět podlaha a to už musím zajistit já....jenže jich je na mě pět, já to nezvládám .

Mimochodem, poslední moje přesvědčování k úklidu začalo před Vánocema....o pokoje přišly začátkem ledna.....a stav trvá . A nepřesvědčí je ani společné psaní domácích úkolů u jednoho jídelního stolu, kde si vzájemně lezou krkem...naznačím, že stačí uklidit si v pokoji....a raději si budou dál lézt krkem . A to jim je 6 - 10 let.