Lízo,

nejsme bohužel všichni stejní. Zrovna včera jsem tu z nudy dočítala nějaké diskuse a narazila jsem na zajimavé téma, kdy muž odhalil manželčinu nevěru po 8 letech. Málem mi vypadly oči, když jsem četla většinové názory, že je to pravěk a že to má nechat běžet, vždyt´ mají pěkné manželství. ...teda až na malý háček, malý jinotaj, který nebyl ten muž ochoten překousnout. Jenže u chlapa živitele je kapet lehčí vzít čáru (a já se teda tomu chlapovi nedivím ani krapítku), žena, zvláště když je na mateřské a nebo si nevydělává tolik nebo není schopná si zajistit hlídání, tak dá třeba přednost takovému řešení, jako žena zakladatele. Možná..., já nevím.

...jen vím, že mě osobně by to hodně ranilo i když k ničemu třebars nedošlo, ale nikdo jsme jim u toho nesvítil. Pro mě osobně není fyzično až tak duležité, prostě bych se těžko srovnávala s tím, že je namísto mě jiná osoba, která je manželovi bližší a tráví s ní čas raději než se mnou, s našima dětma, s naší rodinou.

Říká se, podle sebe soudím tebe. A já to tak mám. Kdyby na světě byl někdo, v mém případě muž, kterému bych chodila svěřovat svoje tajemství a trávila s ním volný čas mimo rodinu, musel by pro mě být skutečně takový člověk velmi zásadní, měla bych k němu velké pouto. ...stalo se mi a vím o čem mluvím. Před manželem jsem měla dlouhodobý vztah a zkrachoval přesně na tom, na mě, že jsem jednoho dne objevila nékoho (kdo za to teda ve finále nestál) kdo mi najednou začal být bližší a já prostě nejsem ten tip, že bych vyčkávala, kdo se časem vykreslí jako lepší a měla tedy paralelní vztah se dvěma muži. Nešlo tam vubec o sex, ale o city.

Prostě někdo je takovej a někdo makovej. Každopádně je na zakladateli, jak se s tím chce poprat. Jestli vynaloží sílu a pokusí se a nebo bude vyčkávat než mu příjde jiná příležitost žít.