leli,

ta pasáž, které, jak píšeš, nerozumíš, nebyla reakcí na současný či plánovaný zákon, ale na to, že podle některých nicků tady v debatě by se nelegitimní potomci měli jít nejlépe automaticky zahrabat. Je fakt, že to nebylo na tebe, spíš na jiné části téhle debaty.

Další věc je, že část "levobočků" se se svými otci nestýká, často proto, že právě ti otcové neměli zájem. Tyto děti nevědí, jestli o nich otcova rodina ví a nechce se stýkat nebo neví. Mnohdy také nemají o otcově rodině žádný přehled, v dospělosti nemusí ani vědět, kde otec žije - a nepátrají, protože mají buď zcela sporadický telefonický či "pohled k narozeninám" kontakt, případně vůbec žádný, a vědí, že otec nemá zájem - dvacet let se vnucovat s přáními k narozeninám a oplátkou získat tři pohledy taky není pro dítě, byť dospělé, nic moc.

Mám v okolí případ, kdy se dcera dozvěděla o otcově smrti až právě od notáře, přizváním k dědickému řízení. Nemohla tedy svému otci (přestože se o ni zajímal zcela minimálně, byl to jediný otec, kterého měla) ani na pohřeb. A opravdu není její chyba, že se nešla představit do rodiny, kam ji její otec očividně pozvat nehodlal. (Mimochodem, dědictví se vzdala - ačkoliv to bylo formální, v rodině nebyl žádný majetek, který by stál za dělení. Odnesla si jednu fotografii z jeho staršího věku, aby děti věděly, jak vypadal dědeček. Ale bolest vdově to setkání jistě způsobilo tak jako tak.)