Mám třiapůlletou dceru a dvouměsíčního syna. Abych se vyhnula tomu, co popisuješ, dost jsem před jeho narozením dbala na to, aby dcera zvládala základní sebeobsluhu samostatně, což se víceméně podařilo. Nicméně s příchodem brášky dcera zjistila, že na něj žádné takové nároky kladeny nejsou, a i když se svlékat, oblékat, najíst atd. stoprocentně umí, dost často se sekne a abychom se někam pohnuli, nezbývá než ji obsloužit. Nikdy nepotřebovala uspávat, teď to vyžaduje. Vzteklá je taky příšerně. I já už jsem se párkrát dozvěděla, že se chce přestěhovat k babičce (která kolem ní samozřejmě skáče a dělá, co jí na očích vidí), i mně často tečou nervy několikrát denně. Takže jak vidno, ani s "vycepovaným" dítětem by ses možná problémům nevyhnula. Asi nezbývá než doufat, že se to časem usadí .