Když je necháváš mezi sebou soutěžit, dělíš je logicky na vítěze a poraženého. Tím mezi nimi děláš rozdíl.
Dělání rozdílů mezi dětmi ale není nežádoucí. Je to naopak, vzhledem k tomu, že žádné dvě děti nejsou stejné, není žádoucí ani možné k nim stejně přistupovat. "Všem stejně" nefunguje. Funguje "vnímáme potřeby všech, co nám síly stačí". A žádné dítě nemá potřebu být poražen sourozencem. Ani potřebu bojovat o cokoliv, nota bene pokud soutěž vyvolá maminka, protože to je vždycky v sázce její přízeň, děti to tak prožívají, ať už je to převlečené za cokoliv.