Monty, ty nechápeš, že teď už je to JEDNO. Pokud to nevidíš sama v zrcadle, co vidíš v očích svého chlapa?
Jak je možný, že tě stále straší pohled tvé matky a babičky a vidíš se jejích optikou, a nevidíš se pohledem chlapa, kterého rajcuješ od rána do večera a ohnul by tě na jakémkoliv kusu nábytku, představil komukoliv?
Já už nejsem žádná hvězda (i když teď, když jsem něco zhubla, začímám zas vypadat jako člověk), ale tohle vidím v očích manžela stále. Chudák má v 90% případů svého "očního záblesku" smůlu, bo mu to kazí další 4 lidi v domácnosti, ale JE TO TAM

Co na tom, zda mě máma viděla v knihách a otec na poli a hezkou nikdo. Koho to po těch desetiletích zajímá?
Mě ne. Já se mám ráda.
Oni to zle nemysleli, odpustila jsem jim - a přestala věřit všemu, co maminka řekne.