Dojanko v tom co o sobě píšeš se přesně vidím. U mě je taky rodina na prvním místě, pro kluky bych dejchala. Akorát někdy přemýšlím o tom, jestli Kájíka tou svou láskou a strachem příliš nesvazuju. Možná je to i mým věkem. Se staršíma kluka jsem si to tolik nezabírala. Martin má za sebou tři operace kyčelního kloubu. Byl na nich v období mezi pátým a šestým rokem. Skoro rok nemohl chodit, šest týdnů měl sádru od hrudníku dolů, potom se učil chodit od berlích, Tomáš měl v té době rok a všechno jsem zvládala víceméně sama za vydatné pomoci mých rodičů. Dnes se klepu u každé Kájovy horečky a funguju více méně jako stroj. Proto se s tím snažím bojovat seč mi síly stačí stejně jako vy holky tady. Jsem ráda, že vás mám !!!!