Občas.
Naposledy jsem řvala, když mi předškolák málem vletěl pod tramvaj (na stanici, u které bydlíme, zná to tam, opakovaně je instruován, jak si počínat...), bylo to o fous.

Tramvaj odjela pryč a kolemjdoucí soucitná osoba by o minutu později viděla pouze matku na pokraji hysterie, jak ječí na zamlklého chlapečka, za ruku přitom drží ještě zamlklé batole, které má slzy na krajíčku.
Kdyby mi někdo zkusil něco říct, asi bych se neudržela a prokousla mu hrdlo.
Je dobré znát kontext situace, než někoho šmahem odsoudíme.