Párkrát jsem hystericky řvala, samozřejmě proto, že jsem byla vystresovaná a nevyspalá a jednoduše jsem neměla sílu ani na vlastní existenci, natož na výchovu dítěte, které zrovna nedělá to, co já chci. Ale dávám si od té doby pozor, aby mi energii na výchovu nic neubíralo, a daří se mi to, takže na děti neřvu už ani výjimečně, natož běžně.

Ta popisovaná maminka pravděpodobně byla momentálně s nervy v koncích. Také jsem už na ulici takové výstupy viděla, uznávám, že působí hrozně, ale protože mám tu zkušenost, že člověk pod tlakem uletět může, nesoudím to. I když dotyčného dítěte je mi v tu chvíli pochopitelně líto.