Je mi jich sice líto, ale zároveň se přes jejich smrádek neumím přenést natolik, abych se tvářila, že mi s nimi v žádném případě nevadí být pohromadě v uzavřeném prostoru. Jednou jsem byla svědkem toho, jak jedna mladá slečna pustila sednout bezdomovkyni. Jenže na sedačce vedle seděl ještě pán. Nesl to statečně, seděl dál a já jsem přemýšlela, jak bych se v takovém případě zachovala....sice bych nechtěla dávat najevo opovržení, ale na druhou stranu si neumím představit sedět přímo vedle bezdomovce a dělat jakoby nic. Takže bych se asi zvedla a přešla o kus dál...opravdu bych nerada chytila navíc nějakou ošklivou nemoc.