Já pocházím z vesnice a na vesnici i bydlím. Od mala jsem se potýkala s tím, že jsem byla "jiná". Právě tím jménem. Mé okolí ho úmyslně i neúmyslně komolilo a to opradu není příjemné. Tisíckrát raději bych byla "tuctová" Maruška, Kačenka, Janička atd., strašně jsem si přála nevyčnívat.
Setkala jsem se i se šikanou a to opravdu nepřeju vůbec nikomu, být dva roky v kolektivu, kde si vedle vás nikdo nechce sednout v lavici, na "ahoj" neslyšíte odpověď, učitelé se vyhýbají obloukem jak kdybych byla prašivá atd. Je to hrozné, ale je to fakt odstrašující zážitek.
Další problém je s představováním.
Jak se jmenuješ? - Ileana. - Cože? - Ileana. - Aha. A ty nejsi češka? - Jsem. - Hm, aha. A to nemáš české předky? - Mám. No a kde si teda přišla k TAKOVÝMU jménu? (Vyslovováno opravdu s despektem). Reaguje takhle naprosto každý, komu se představuju, ať už jsou to známí, nadřízení, na úřadě, kdokoliv. S ty pohledy plné odporu, to je hrozný
Pokud byste tohle měly absolvovat při každém představování, rychle by vás to začalo štvát.