Mně "Ileano" nikdo neříká, když měl někdo takové tendence, tak jsem se ho snažila rychle usměrnit.
Rodina (rodiče, sourozenci) mi říkají různými zrobnělinami Ilo, Ilčo, Iluško, Ilenko. Jinak to nepoužívá nikdo.
Když mně náhodou tak někdo nevědomky osloví, tak mám pocit, jak kdyby mi někdo nafackoval. Radši kdyby mi říkali třeba krávo, to by mi bylo snad i příjemnější.
V osmé třídě jsme se spolužačkou vymyslely "Ája" (Ileana - ana - ája) a to už mi zůstalo. Říká mi tak i partner.
KDyž jsem nastoupila na střední, tak tam jsem všem rovnou řekla, ať mi říkají Ájo. Naučili se to spolužáci i učitelé, teda kromě jedné učitelky, která mi celé čtyři roky umanutě říkala Ileano, protože se jí to moc líbilo a ačkoliv to byla supr ženská a učitelka, za tohle jsem jí bytostně nesnášela.