Snažím se neřvat, ale přiznávám, že občas ujedu. Beru to ale jako svoje selhání a většinou pak už ve stejné situaci neřvu, protože následně promyslím, jak na to jinak. Ale synek zase za čas vymyslí něco nového, takže se stane, že zařvu. Ale myslím, že to není nijak často.
Neumím si představit řvaní na dítě, které je zticha a jde. Řvu až v důsledku opravdu vážných přestupků proti slušnému chování.