Já jsme taky zezačátku byla vyděšená, jak je štěňátko malinké, všichni museli doma chodit šouravým krokem, pokud možno vůbec nezvedat nohy od země. za rok už jsme si zvykli, že se nám pořád něco motá pod nohami, ale když přijde návštěva, radši ho vezmu do náručí, pořád se bojím, aby ho někdo nezašlápl.
Nedávno jsme při procházce potkali třínohou fenečku jorkšíra. Paní nám vyprávěla, že ve třech měsících skočila ze schodu, zlomila si nožičku a následkem špatného léčení o ni přišla .