Člověk když je na dně, tak by se měl hlavně umět pochválit, ne se ještě kritizovat. Většina z nás to neumí a ještě navíc se řídí podle mínění okolí, které třeba dává najevo, že bychom měly být výkonnější.

Zato, jak kdo může fyzicky a duševně, kolik snese, nikdo nemůže. Protože kdybychom si to mohly dopředu vybrat, určitě by každá z nás chtěla být supermanka. Ale vybrat si to nemůžeme, něco jsme dostaly od přírody přiděleno a už se s tím musíme nějak vyrovnat a ne se ještě samy nesnášet a buzerovat za to, že nejsme podle vlastních představ výkonnosti.