Boží žeo, mě taky nedávalo logiku, proč když se nějaký evidentní hříšník, co ubližoval lidem, může v posledním okamžiku obrátit, uvěřit v Boha a je zachráněn. Připadalo mi to nefér vůči těm hodným.

Až mi napadlo se právě nad tím zamyslet v neortodoxním pojetí, že uvěřit v Boha i v poslední chvíli rovná se chytit se na poslední chvíli nabízeného lana. Když se člověk nechytí, pak prostě padne do propasti a nepřejde do jiného levelu.

Ze to uvěření a odpuštění není zase ani tak o tom, jestli člověk hřešil, ale co si naprogramuje jako svou budoucnost.

Možná z toho hlediska jakákoliv víra se shodovala v jednom, že sebevražda je zakázaná. Možná proto, že následuje propad duše, její pád do propasti stejný, jako když člověk nevěří, že bude po smrti dál žít.


Možná, nevím, nemám patent na rozum, ale tak se mi v průběhu života skládají střípky mozaiky.