Hroudo, já s tebou v zásadě souhlasím, akorát si myslím, že nešlo o malověrnost, ale konstatování situace. Také si myslím, že díky Ježíšově zkušenosti Bůh dobře rozumí tomu, když ryjeme držkou v zemi, jsme sami (Ježíšovi zdrhli učedníci, Petr ho zapřel a nakonec ho opusti i Otec), je nám úzko... ostatně byly chvíle v mém životě, kdy mě právě toto vědomí, že Bůh tomu dobře rozumí, protože to zažil,drželo při životě. A taky to, že díky tomu, co Ježíš pro mě udělal, já už nemusím zakoušet oddělení od Boha (aneb "i kdyby mě můj otec i má matka opustili, Hospodin mě však k sobě přivine" nebo "nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu")