Poradila bych jí, aby si přečetla něco o postabortivním syndromu. Aby vzala na vědomí, že by ji to dodatečně mohlo dost sebrat - potrat není jako vytrhnout zub. Dítě se nedá "odestát", když už se stalo. Kromě toho - je to trochu rouhání, odmítnout to, co můžu bez problémů přijmout a co by jiní tolik chtěli a nemohou dostat.
V pětadvaceti letech je dospělá. Ať neblázní, strach z toho, jestli bude dobrá máma, bude mít vždycky