"Chvilku má pocit, že mimi chce, že bude litovat, když na přerušení půjde , za chvíli zase naopak, bojí se, že když si mimi nechá, bude ho nenávidět a litovat, že nešla na potrat... a tak pořád dokola..."

Jsem si jistá, že když si mimi nechá, bude ho milovat a vyčítat si, že kdy vůbec pomyslela na to, se ho zbavit. Pokud by se ho zbavila, bude nevýslovně litovat a vyčítat si to milionkrát víc.

Můj názor je, že nejde ani tak o to, jak se cítí a bude cítit ona, ale o to, že už tady je živý tvor - život už rozhodnul a ona se může přidat na jeho stranu nebo postavit proti němu. Opravdu není v situaci, kterou bych nazvala nouzí, která by alespoň částečně interrupci ospravedlnila. Je to dítě, ne zboží, které můžeme vrátit, když se nám nehodí. Tím nechci říct, že by se měla dítěti obětovat, když už je na cestě. Měla by otevřít oči a začít se dívat na svůj život jinýma očima. Mateřství není otročina, je to nádherná a naplňující věc

Ať se rozhodne správně