zkus to - budu ti držet palce.
Já jsem takhle jednou na vánoce dostala od tchyně brožurku o otevíraném studiu, no zasmála jsem se a odložila. Pak se mi to rozleželo v hlavě, že právě mateřská je asi moje poslední šance kdy si můžu dodělat školu, při práci a při dětech dohromady to pak asi už nepůjde. Je fakt, že manžel mě podporoval a rodina (hlavně ta jeho) taky. Takže předposledního února jsem zaplatila přihlášku a šla si půjčit literaturu na přípravu (no, přečetla jsem tak asi půlku tj. 3 knížky, z té první jsem si udělala i výpisky.... mohlo to být lepší). Šla jsem na přijímačky když byl synkovi rok (kvůli nim jsem ho vlastně odstavila ) a dopadlo to. Letos mám končit a mám toho teda už plný brejle, je to pro mě krapet agonie, ale už to musím dotáhnout. Nezdá se to ale ty tři roky prostě určitá doba je. Poslední rok to mám takřka bezpodpory manžela (pracuje v zahraničí), a je to mnohem,mnohem náročnější než když byl tady a bral si volno když jsem měla školu, bral si děti když jsem měla nějaké studijní povinnosti (jsem takový "deadline" student - dělám často věci na poslední chvíli). Asi jsem rozmazlená jeho péčí, takže mít to nakrku celou dobu bez jeho podpory, nevím nevím jestli bych se s tím poprala tak statečně. No ale potěším tě - z celé studijní skupiny 33 lidí odpadl po prváku pouze jeden pán a to ze zdravotních důvodů. Jinak se držíme všichni zuby nehty, jsme většinou ženský a ty se různě do toho vdávaj, roděj děti, rozváděj se .... a taky to zvládají.
Tak držím pěsti aby ti to dopadlo. Nevím jestli vydržíš do přijímaček nic neříct (já bych nevydrtžela ), ale někdy ti chlapi líp snášejí postavení před hotovou věc, než nutnost rozhodování. Vem si - kdybys měla nabídku práce na část. úvazek atd. - taky by se musel přizpůsobit. Tohle je investice do tvé budoucí práce (ne pokus ho shodit z pozice hlavy rodiny), takže byste to zvládnout mohli oba.