Anett, já bych řekla, že VŠICHNI jsou rádi, když nikdo není za zdí. Doma o tom s dětmi (hlavně s tím starším) mluvíme, aby neměly pocity viny, že se těší na odchod rodičů a pobyt s někým jiným. A došlo už to tak daleko, že když mám někam jít, tak chlapečkové někdy radostně mávají u dveří a starší mě se značným předstihem opakovaně upozorňuje, jak se těší, až si ode mě odpočine. A totéž v bleděmodrém, když dáme mladšího bratříčka spát a bude mě mít jen pro sebe. Zkrátka ať se mají lidé sebevíc rádi, tak někdy potřebují jeden od druhého chviličku klidu.