Zvyknout se dá na všechno. Zatím mě těší, že můžu aspoň nějak pomoct, ale někdy to nejde vůbec. Bojím se docela syndromu vyhoření. Myslím, že dlouhodobě dobře zvládat práci třeba v hospicu už vyžaduje psychologickou podporu zvenčí, a to odbornou. Asi až na vyjímečně silné osobnosti, což já vůbec nejsem. Však tu dnes zase straším na Rodině místo užitečné činnosti, což je u mě známkou určité "dekompenzace".