Když se nám narodil budulínek bylo dceři 10let a také to špatně nesla ,doma nehtěla z ničím pomáhat , byla pořád venku ,u sousedky a podobně a tam z radostí pomáhala ,vlastně se mi vyhýbala . Snažila jsem se s ní rozmlouvat, hrát si sní , zapojovat do práce se s mminem ,ale nic ,odeznělo to ,až zhruba po roce kdy nejspíš nabyla trošku rozumu .Dodnes nemají k sobě úžasný vztah ,mají se rádi ,ale nemilují se
A to se dcera na brášku moc těšila. Možná je to také tím ,že byl hrozně náročné ,věčně plačící miminko s prdíky a já neměla na dceru tolik času. Také přišla částečně o maminku ,kterou měla pořád jen pro sebe Dnes už je to o něčem jiném ,je to puboška se vším všudy
Ale páku jak nastartovat dítě aby se smířilo s tím,že již nemá maminku jen pro sebe nemám,nejspíš to bude individuální. Ale jisté je : vyprdnout se na uklízení ,ten čas věnovat staršímu dítku a manželovi ,jelikož ten také stráda ,takže manželovi uvařit kus žvance a večer se přemoct Je to ,ale makačka-uf