Pardon, že se vměšuji do ženské debaty, ale chtěl bych jen obecně podotknout, že pokud slečna v autobuse pořád telefonuje, SMSMkuje, zírá z okna, vůbec nevzhlédne od knížky, nerozhlédne se kolem, vypadá zamyšleně, ustaraně nebo zamračeně, nedejbože má v uších sluchátka, tak vlastně nedává žádnou šanci k oslovení.
Pokud naopak slečna vypadá, že se tak trochu nudí, je pozitivně naladěna, zajímá se o okolí a nijak zvlášť by jí nevadilo být oslovena, pozdravena (= tj. dělá opak věcí v prvním odstavci), tak je to pro zájemce snazší. Neznamená to dělat na někoho oči, jen být obecně přístupná, i třeba pro hovor s důchodcem sedícím vedle. Kdo chce, se pak chytne.
Pokud by mě sympatická slečna ještě ke všemu pozdravila mírným úsměvem, tak už bych aspoň ahoj řekl taky. Pokud by dokonce pozdravila ahoj ona, tak je to obrovská pomoc a minimálně krátký zcela nezávazný rozhovor je zaručen.