my ta "chudá" starodávná jídla především vaříme a s mužem sami jíme, tudíž jsou u nás běžně na stole a není to pak ve stylu - pojď, Mařenko, koukej, co jsem uvařila, to jsme jedli jako malí, když nebylo moc penízků, to víš, pizza to není, ale viď, že to zkusíš...podobné obštrukce dělají příbuzní se svými pětiletými dvojčaty, ona přece ovoce ani zeleninku nejedí - což říkají nahlas před dvojčaty, pak vyšlo najevo, že tatínek jí jen masíčko, zeleninka je fuj - což papouškují děti - no a když jsme s nimi s mužem vařili venku v kotli domácí kečup, tak se mohli strhat, jak pomáhali, a skončili svorně s hlavami v obrovské míse a vylizovali zbytky...a když jsme je vzali na pocházku sami dva, tak najednou nebyl problém kousnout si do utržené hrušky...a pak doma "my jsme jedli se strejdou XX hrušku!" "no neříkej, ty přece hruštičky nejíš..." atd., atd...a zase do zblbnutí...