Já jsem matka tří dětí. První (syn) a třetí (dcera) jsou si podobní vzhledem, nebo donedávna byli - dcera je celá já a syn jde teď v pubertě víc do táty. Taky jsou oba ukecaní a mají (na rozdíl od prostředního) hudební sluch. Tím ale veškerá podobnost končí. Syn má exaktní myšlení, nejvíc na světě miluje matiku a počítače včetně programování. Dcera matiku nesnáší, miluje muziku, tanec, divadlo a dokonce i operu (z té ostatní dostávají osypky). No a ten prostřední syn není podobný vůbec nikomu, je to takový mohutný lenivý zamlklý medvídek, který má po tom medvědovi i sílu (dělá judo). Nebýt toho, že některé povahové rysy má po babičce, tak si myslíme, že nám ho v porodnici vyměnili.
Takže shrnuto podtrženo, tři děti, každé jiné...