Přídám pár poznámek: jeden úhel pohledu jsi napsala ty ohledně toho, že partner tvé dcery je o dost starší, což je riziko pro ni. Z druhé strany ona je mladičká a nevybouřená a tohle bývá riziko pro toho partnera, když pak jednoho krásného dne po 10 letech manželství začne matka od 2 dětí vymetat diskotéky a dohánět mládí. Píšu to pro ilustraci, nemusí se té tvé dcery týkat. Jen jsem chtěla doplnit druhý možný pohled. A další poznámka - píšeš, že jste žily s dcerou spolu, ty jsi léta samoživitelka. Myslím, že to je teď pro tebe veliký úkol projít obdobím, kdy se dcera opravdu osamostatní a ty budeš muset (bez manžela, což je o hodně těžší) hledat pro sebe náplň života. Abys do mladého manželství nezasahovala víc, než by bylo zdrávo, abys jen pomáhala tak, jak si mladí budou přát, abys byla oporou a ne závažím, které by vnímali jako riziko pro svůj vztah /něco na způsob "do všeho mluví a stejně nemá zetě v lásce, i kdyby se na hlavu postavil"/.
Možná si zkus odpovědět na otázku, co teď musíš udělat, abys byla dceři opravdu oporou a aby ti po letech mohla říct, žes jí opravdu v tuhle chvíli pomohla. (A nebo z druhé strany: co bys teďd musela udělat, abys ji od sebe odehnala, když ne fyzicky , tak emocionálně).
HOdně štěstí a pevných nervů přeju