Zdravím a děkuji i za poslední dva názory ( z opačného spektra ), i takové jsem chtěla slyšet. Konfliktem s manželem či manželskou krizí to zavání, to určitě.Na druhou stranu si říkám, jaká je tedy druhá možnost: na školu nejít, nebudovat kariéru, zůstat na platu na kterém jsem (což je lehounce nad průměrem ČR), modlit se aby již dnes syndromem vyhoření trpící manžel/manažer zvládal vydělávat jak vydělává dalších 25 let(tolik máme do "důchodu"), bát se, aby jej z firmy nevyhodili,... máme malé děti, pokud budou studovat budem platit školné+výdaje-na to musíme šetřit už ted´, zároveň si máme šetřit na svůj důchod, od rodičů určitě žádná finanční injekce nepřijde(to není proboha stížnost! )-spíše jim my budeme muset vypomoci vzhledem k zdražujícímu se zdravotnictví, a o rostoucích nákladech na vše ani nemluvím. Tak já nevím ....