Tady se totiž takřka stalo módou tvrdit, že slušný a poctivý člověk je slušný a poctivý jen proto, že obětuje vlasní oprávněné nároky těm, kdo se neštítí ničeho.
On je rozdíl mezi tím, být slušný a poctivý a mezi tím, být otloukánkem a "beránkem otřes se".

Grainne, moc hezky řečeno .

Jedna věc je, že se člověk nedere za svá práva za každou cenu (např. vůči slušnému sourozenci netrvá na tom, aby bylo všechno "přesně napůl" a nevezme si sekeru, aby si useknul půlku starožitného sekretáře, když ví, že se sestře moc líbí), ale druhá, a úplně odlišná věc je, že si ve jménu své "slušnosti" nenechá nakálet na hlavu.

Můj soukromý dojem ale je, že by ani v takové chvíli neměl zapomínat na své slušné vychování - klidně ať se soudí, ale neměl by dělat "podrazy" jen proto, že je dělá ten druhý, co je hajzlík.

Ne kvůli hajzlíkovi, ale kvůli sobě - aby se mohl každé ráno podívat do zrcadla. A kvůli svým dětem, aby neviděly hnusný příklad.