Já studuju, dnešní rok už snad bude poslední. Ale přiznám, že bez manžela a tchýně bych to nedala ani náhodou. Teď před poslední státnicí jsem v tom 14 dní v kuse ležela, zdržovalo mě i jít na záchod.
Kdyby manžel nejezdil se synkem po výletech a babička nehlídala, byl by to konec.
Jinak to co popisují ostatní, s tou žárlivostí, tak na tom něco bude. Jednoho takového partnera jsem měla. Záviděl mi jakýkoliv úspěch ve škole, studovali jsme spolu gympl a následně i na vejšce. Nakonec jsme se rozešli poté, co já jsem do dalšího ročníku postoupila a on ne. Už to bylo neúnosné.
Takže si myslím, že u Tvého manžela v tom bude něco podobného.
Ráda bych napsala nevzdávej to, ale bez podpory manžela to bude opravdu těžké. Určitě se to zvládnout dá, ale stylem, že se budeš učit jen po nocích apod. Tak přeju pevné nervy, hlavně s tvým lehce sobeckým mužem...