aachje...o tom nepochybuju ani u te me....nez jsme se pro malou rozhodli, popovidala jsem si s ni, co si o tom mysli. Rekla mi, at do toho jdu, protoze videla, ze jsem stastna a souhlasila i s tim, ze kdyby se mnou neco bylo, ze se o ni i postara a ji vychova....v tom okamziku by se tou matkou kamaradkou stala taky. Ale ted v tom tu materskou fakt nevidim....vidim v tom lasku dvou sester. Neco podobneho jsem prozila s nasima dvojcatama...jsou o 10 let mladsi. Nikdy jsem je nemilovala laskou materskou. Miluju je jako sestra. Ale s laskou bych je vychovala jako nase mama, kdyby se s ni neco stalo. Bylo mi 20, kdyz sla mamka na operaci a nevedeli, jestli to neni neco zakerneho. Tenkrat se mnou mluvila, ze kdyby neco, musim je vychovat. Tehdy jsem vedela, ze jsem sestra s laskou sestry, Ktera by se prizpusobila situaci....