nemám přímo adoptované vlastní dítě, ale muj sourozenec má. brecetla jsem stestim, kdyt mi to zavolalai (samozrejme ne z kojenaku prvni volaji rodičům a k telefonu chteli maminku (protoze ta to prece ma vedet prvni přislo mi to vsechno krasne, a to dite miluju.. no jeste ted mam slzy v ocich. adoptovala jsem si ho jako teta behem asi 1 sekundy. (chci tim rict z pozice tety)
na vlastni deti jsem take cekala dlouho, takzte rozumim i tomu trapeni z druhe strany...
tohle bylo nesmirne krasne, asi jeden ze zazitku na kterz do smrti nezapomenu, kdyz jsem ho prvne uvidela na navsteve v kojenaku. byl "nas" hned a okamzite, krasny zazitek.