Tak vzhledem k tomu, že adopce je dlouhodobý proces a není to žádná procházka růžovým sadem, tak myslím, že si adoptivní i rodiče i pěstouni své děti zaslouží na 110%. Možná líp, než kdyby to trvalo devět měsíců.

Sjuu, moc mě mrzí, co prožíváš, ale chtěla jsem ti napsat pocity z druhé strany - mně strašně mrzí, že ztrácím kamarádky, kterým nejde otěhotnět. Prostě se tím fakt hodně trápím. Kromě toho, že jsem v podstatě sama, protože všechny kamarádky, které ještě děti nemají, mají jiné starosti a někdy nejsou moc ochotné se přizpůsobit. Nicméně pořád je šance, že až děti přijdou, tak se to spraví. Ale tím, že ony nemůžou mít děti (prozatím) jsem ztratila dvě kamarádky, celkem blízké, a musím říct, že mě to fakt hodně ťalo do živého. I když je naprosto chápu. Ten proces byl prostě oboustranně bolestný.