Bello, u nás chodí do školy nějací psovodi, kteří učí děti, jak se co nejrozumněji zachovat při útoku psa - jednak aby ho nedráždily, jednak aby se co nejúčinněji chránily. Možná by nebylo od věci dceru tyto věci naučit. Já vím, že cílem je, aby pes dceru nenapadl, ale v tom asi moc dělat nemůžeš, když majitelé psa nespolupracují - kromě té vodní pistolky.
Jinak u našich to bývalo dost podobné. Pořídili si psa jako náhradu za děti, a pes u nich doma žil jako člen rodiny. Napadl snad každého, kdo se tam objevil, mě třeba proto, že jsem si sedla do křesla, které v jeho očích patří babičce. Kdykoliv jsem řekla něco proti psovi, vždycky jsem se dozvěděla, že je hodnej, protože "brání paničku". Tak jsem párkrát psa srovnala sama. Teď si ke mě netroufne nic než patolízalské podlézání. Skoro bych řekla, že ty hranice uvítal.