Měla jsem tajnou svatbu. S manželem jsme spolu bydleli už téměř deset let, měli jsme dítě, čekali druhé a prostě nám přišlo, že bychom měli být manželé. Moje rodina je bohužel nefunkčí a nebylo koho z nich pozvat. A přišlo nám divné, že tam manžel měl rodiče, tetičky, strýčky .... a já nikoho. Vzali jsme se tajně, měli jsme za svědky své nejlepší kamarády a dodnes na ten den moc rádi vzpomínáme. Je mi sice svým způsobem líto, že jsme nebyla taková t princezna na jeden den, ale prostě situace byla taková, jaká byla. Nicméně rozhodnutí nelitujeme ani jeden.
A reakce manželovy rodiny byla tak nějak v pohodě. Tchýni to asi trochu bylo líto, ale komentovala to slovy, že aspoň ušetřila za svatební dar. A nikdo jiný to nijak nekomentoval, všichni to akceptovali.