mám maltezáčskou slečnu, je užasná, mazlivá, strašně vnímavá a chytrá, ale miluje hlavně mě. Děti prostě moc nemusí. Toleruje teď toho staršího - protože doufá, že on už ji neublíží (ale malých dětí se prostě bojí, protože se bojí sama o seba a tak raději vrčí nebo jde pryč). Ona ale byla doma dřív než nejstarší ... a ten se k ni v tom "blbém" věku nechoval moc dobře - jako roční děcko prostě - tlačil ji do kouta, tahal za chlupy. Hlídala jsem co jsem mohla, ale prostě párkrát ji ublížil a ona se od té doby bojí. Stejně tak se ted snažím vše hlídat u trojčat. Ona když se k ní někdo sehne a jde "s dobrou" a hlavně pomalu tak je hned kamarád. Každý mě staví jeslti je to ještě štěně, že je taková drobná - ale je ji už osm let. Jen prostě až tak moc nevyrostla. má necelé tři kila, je "skladná" aspon Je fakt strašně milé povahy - hlasitě štěká když nás vítá to ano ...ale jinak je skvělá fakt jo. Myslím, že když přijde do rodiny, kde už děti budou tak problém nebude ... (ale zase to není jen o rase, ale celkově o povaze toho dotyčného.)