Mám to úplně stejně až na to, že nemám ani toho manžela..takže sama s 5 letou dcerou pořád...pouze v práci a když večer v půl 10 usne, tak mám klid...sama s ní v nemoci její i své, což je ještě horší..taky to už nedávám, taky vyjíždím a pak je mi to líto, ale v tu chvíli se neovládnu....taky závidím kamarádce, ktreá má manžela, maminku za zadkem, která si vezme jejího syna na týden k sobě a ještě si stěžuje, že je unavená...