Třídní ve škole, kam kluk chodil (1. stupeň), jezdíval týdně s dětmi na kroužek přes celé město tramvají a vlakem. (Nestátní škola.) Měl tam tak 8-20 dětí, podle počasí, chřipek apod. Obvykle se nevešli do jednoho oddílu nacpaného motoráčku, takže byl moc rád, pokud s ním jel někdo s rodičů, např. od prvňáčků a on to nabízel jako svým způsobem konzultační hodiny. (Díky tomu naše dítko úspěšně zvládlo s dys* a silnou hyperaktivitou ZŠ.)

Co vím za 5 let, tak párkrát jemu, nebo jeho kolegyním nějaké dítko odešlo samo k rodičům. (Zapomněli omluvit - ve škole i emailem, nebo mu nedali papírek a dítko si to neuvědomilo a šlo podle pokynů rodičů. Jednou se myslím i naštvalo na rodiče a odjelo k babičce.)

Daleko větší problémy byly s lístky a tramvajenkami, platnými i ve vlaku: Mají všichni tramvajenku a lístky? Ukažte je. V tramvaji se pak zjistilo, že maminka do pouzdra nedala nový lístek, nebo že tramvajeka neplatí o dva dny. U některých se to pak příliš často objevovalo, že na druhé pololetí už je nevzal, protože rodiny sponzoroval. Ale byly to často maminky samoživitelky, které pak na TS brečely, že na lístek neměly apod. On to nejmenovitě v užším kroužku občas vyprávěl.

Pokuty za děti platit odmítal, takže mu je chtěl revizor, nebo průvodčí zadržet. (On svoji totožnost nedával a dítě nemá doklad.) Ale trval na dojezdu a vystoupení v cílové stanici a tam, pokud si zavolají policii, tak jim dítě předá proti potvrzení. Většinou se na to vykašlali.