Májo ony rehabilitační sestry nejsou dle mých zkušeností vždy ti nejlepší experti (bohužel) na nošení dětí. A dle toho komentáře je to vidět. Z pohledu mnohých jde o jakousi "módu" alternativních matek. Přitom jde spíš o návrat k tomu "přirozenějšímu" pro dítě. Moje mamka je rehabka s velmi letitou praxí a proti nošení v principu nic nenamítá. Samozřejmě je nutno dobře uvázat, zvolit vhodný úvaz atd, to bych třeba zkonzultovala s šátkařkami. A taky myslím že je rozdíl vzít dítko a někam s ním přejít, nebo s ním chodit hodiny denně (tedy ne že by to bylo špatné, ale že pak není ani tak podstatný ten druh úvazu, na takovou chvíli.

Já sama nakonec moc nešátkovala, bo jsem na to byla lenivá vázat ty metry v zimě kolem sebe :)) ale nosila jsem hodně v nosítku (ne v tom co v něm dítě "visí", ale v takovém co je v něm pěkně látkou obepnuto u mámy, vlastně podobně jako v manduce nebo šátku, ono jsou nosítka a nosítka) a přesně tak jak ty, vytáhla jsem dítko z autosedačky a připnula ho na sebe a šlo se.

Nedělala bych si s tím hlavu, v tomhle bych je neposlouchala, max. si načetla nějaké argumenty, které bych použila pokud by měli znovu kecy :))
Syn stáčel hlavičku na stranu, preferoval jednu stranu a měl ji i dost sleželou (narodil se předčasně) A jak už jsem tady psala nám na rozvičení pomohlo nejvíc kojenecké plavání - to hodnotím tak až s odstupem času, nechodila jsem tam totiž původně s tímto záměrem, ale mělo to velmi dobrý efekt, cvičení které ho bavilo (Vojtovku nesnášel), oni při tom plavání musí zapojit chtě nechtě spoutu svalů a tak to prostě mohu určitě doporučit.

Jo a to sledování dítka u doktorů ber s rezervou, malej pasení koníčků přímo nesnášel, nechtěl to dlouho dělat (myslím proto že to po něm furt všude chtěli :)) Řval jakmile jsme ho dali na bříško, tak jsem ho nakonec nechala jeho tempu ... No teď jsou mu 4, je zdravý, záda má rovná, hlavičku rovně a kulatou :))