Myslím, že spousta z nás včera večer brečelo a spousta z nás dneska v noci nespí.

Všichni vědí, že pro dítě je maminka nejdůležitější, všichni vědí, že pro maminku je týrání nechat dítě samotné v nemocnici. (Všichni taky vědí, že některé maminky v nemocnici nezůstávají, protože mají třeba doma povinnosti s dalšíma dětma atd. - tím se jich nechci nijak dotknout)

Není žádným tajemstvím, že já jsem to prožila před 10 měsíci. Proto z vlastní zkušenosti vím, že se matka velice snadno nechá "sešrotovat" systémem a podlehne "provozním zvyklostem" oddělení, protože prostě v té situaci nemá schopnosti a sílu argumentovat, cokoli si vyhádat, navíc má prostě šílený strach z toho, že zdravotníky "nasere" a že to "dají vyžrat" jejímu dítěti atd.

Za 10 měsíců jsem se z toho nevzpamatovala, 10 měsíců se vytrvale svému dítěti omlouvám za to, že jsem ho tam musela nechat a směla za ním jen chodit, 10 měsíců (dle aktuální nálady) osciluju mezi tím, že za tím musím udělat tlustou čáru a nemyslet na to a tím, že se to třeba stalo proto, abych s tím zkusila něco udělat - tj. v mém případě mě samozřejmě napadá, že je zažaluju. Ta žaloba (dávno ji mám v duchu napsanou, 100X mám přeříkanou svoji účastnickou výpověď) by byla jen na omluvu, nedělala bych to pro peníze (o to tu nejde), ono nejde ani o tu omluvu, jako spíš o to, aby nemocnice pochopila, že takhle to v moderní době nejde, že další po mě už můžou žalovat třeba i o peníze a že to prohrajou a NĚCO S TÍM UDĚLALI. Mám jakousi naivní myšlenku, že by to mohlo pomoci dalším maminkám.

A teď ta otázka do diskuse:

- mám je žalovat? Myšleno pořádně, veřejně, za účasti médií nejlíp (kdyby o to měli zájem), aby se to rozmázlo co nejvíc?
- kdo jste prožil separaci od malého dítěte v nemocnici, přidali byste se? Myšleno nikoli jako žalobce (když prohraju, budu muset zaplatit já jim, nechci do toho tahat jiné lidi, když by výslovně nechtěli), ale jako svědek - tj.povyprávět svůj příběh, jaké to bylo atd....
- kdo jste prožil pobyt v nemocnici s dítětem na krizovém pracovišti (JIP, ARO atd.), kde vám vyšli vstříc a dovolili to (ať už to dovolují obecně nebo pro vás udělali výjimku) - přidáte se jako svědek - tj. povyprávět, že to jinde jde a jak to jinde řeší?

Nebo mám za tím udělat tlustou čáru, vykašlat se na to?