Šešule, pořád s nima bojuju, přesně jako ty - stojím si za zázadama a říkám si "tohle nebylo dobré" a potom taky "příště to zvládnu líp"
. A často se taky dětem za přehnanou reakci omluvím, udobříme se. Řeknu jim "udělali jste to a to, mě to moc naštvalo, tak jsem křičela víc než bych chtěla/řekla něco, co mě teď mrzí/..." Končí to dohodou, že oni se pokusí už mě tolik neštvat a já se pokusím tolik nekřičet/neříkat takové věci