pises:
"Za 10 měsíců jsem se z toho nevzpamatovala, 10 měsíců se vytrvale svému dítěti omlouvám za to, že jsem ho tam musela nechat a směla za ním jen chodit, 10 měsíců (dle aktuální nálady) osciluju mezi tím, že za tím musím udělat tlustou čáru a nemyslet na to a tím, že se to třeba stalo proto, abych s tím zkusila něco udělat - tj. v mém případě mě samozřejmě napadá, že je zažaluju. "

Strasna hysterie, nic jinyho....
jako tvoje dite te za to odsoudilo, nechce te videt, vycita ti to??? jako vo co jde? jezismarja tohle je fakt prehnany....

hele, ja sice se svou dcerou byla v nemocnici, kdyz mela byt banalni oepraci, ale v momente, kdy me potrebovala nejvic, jsem zkolabovala....
¨privazeli mi ji z operacniho salu po vyndani mandli, mala se zacala probouzet z narkozy, trochu ji tekla krev z nosu a volala "mami, mamiiii" bezela sem k ni, ale najednou se mi zaotala hlava a ja normalne omdlela. nejhorsi bylo, ze v tom omdleni jsem péorad v podvedomi slysela to, ze me vola a natahovala jsem ruce smerem k ni, ale zvednout jsem se nedokazala, vsechno kolem me se tocilo, proste jsem omdlela
Takze moje dite me OPRAVDU potrebovalo a ja se misto toho valim na chodbe pod voknem a proplesykava me sestricka. Jsem proto spatna matka? Koho mam zazalovat, ze jsem to nezvladla? Sama sebe?